K vodě

Karel Plíhal

1:Až mě jD#ednou pBustíš k vD#odě, tak ti Basi vFyhovBím,
budu mFmávat nCma ty lFmodě s rF7ozvinButým plFachtovBím,
dáš mi čFmaje dCmo termG#oskD#y, kousek chlG#eba k svBačinCmě, B 
a vydD#ám se jBen tak, bD#osky, pCmo zelFmený hlBadinD#ě.B  D# 
2:Po hladině jde se těžce skromným i těm chvástavým,
na nejbližší rovnoběžce ňákou loď si zastavím,
nech si svoje tklivý plky, rozděl věci na půlky,
potkám pravý mořský vlky, pravý mořský Karkulky.
3:Přijde bouře, strhne stěžně, ťažko bude tej noci,
až na zádech mě ke dnu něžně snesou rejnoci,
v tu ránu už budu v Pánu, věčný spánek na víčkách,
proto v Tichém oceánu choďte, prosím, po špičkách.
4:Až mě jednou pustíš k vodě, tak ti asi vyhovím,
budu mávat na ty lodě s rozvinutým plachtovím,
když se s koňma dlouho oře, zpravidla jsou znaveni,
co dál říci - snad jen moře-město-kuře-stavení.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:58:58.219+00:00
Výsledky hledání: